Grutas de García

Minulý víkend jsme kromě vodopádů Cola de Caballo navštívili ještě jednu místní atrakci - jeskyně García. Ačkoli říkám místní atrakci, tak většina místních tam nikdy nebyla.

Cca v 11:30 nás Carlos s Berenice vyzvedli a vyrazili jsme směr jeskyně. Jsou sice hned za městem, to je ale v Mexiku poměrně relativní pojem...tzn. cesta trvala necelou hodinku. Průjezd Monterrey je jedno velké "UFFF" - člověk se musí zorientovat a uvědomit si, že žádná pořádná pravidla silničního provozu nejsou, takže se musí ohlížet vpravo vlevo a doufat, že jej nikdo nepřekvapí. Cesta byla v pohodě až do městečka García - odtud nás ukazatel navedl na cestu, která vypadala, že nikdy neskončí...jelo se kolem nádherných hor, mezi nimi až se dojelo do pustoprázdného údolí, kde byla jediná "věc" - pokladna, pár obchůdků se suvenýry a lanovka nahoru k jeskyním. Toť vše. :-)
Jelikož jsme banda líná, tak jsme si koupili lístek na lanovku (abychom nemuseli pěšky), počkali si až na nás přijde řada a vyjeli nahoru. Zdejší hory jsou opravdu nááádherné, takže ten výhled stál za to.
Prohlídka byla samozřejmě španělsky, takže jsem sem tam něco nepobrala a sem tam něco vypustila. Jeskyně jsou opravdu velké a prostorné. Mexičani se snažili najít co nejzajímavější trasu, takže cestou potkáte opici, osla, velblouda, ukřižovaného Ježíše, divadlo, vánoční stromeček, peklo apod. A po necelé hodině se můžete vydat zpět na cestu dolů.
Přiznávám (a myslím, že mluvím za celou naši 5-ti členou výpravu: Carlos, Berenice, já, Míša a Auriene), že jsme pak měli hlad...takže jsme se cestou zastavili v místním Beverly Hills - v San Pedru (San Pedro je městečko hned vedle Monterrey, sídlí zde spousta firem, je velmi velmi bohaté a podle statistik má nejvyšší příjem na osobu v celé Latinské Americe...) a dali si výborné bagety (njn, ne a ne jíst zdravě...ale komu by to vadilo :-)).
A pak už bylo odpoledne a čas začít řešit úkoly do školy na další týden...:-(

Cola de Caballo aneb první výlet za hranice města

Je neděle, většina lidí v ČR už spí a já se před chvílá vrátila z druhého výletu tohoto víkendu...ale o tom až příště. Teď o sobotě a o výletu k vodopádům Cola de Caballo.

V sobotu, v 10:00am čekalo na malém náměstíčku uprostřed Monterrey 10 človíčků, kteří se rozhodli vyrazit na výlet. Bohužel, Mexiko není pro cestovatele bez vlastního auta příliš vhodné. Proto si těchto 10 človíčků objednalo 3 taxíky, které je měly odvézt přímo až k vodopádům. ANO! Čtete správně! Tři normální klasické mexické taxíky...

Vlevo jsou čekající taxíky na náměstíčku Plaza Alta Vista (bydlíme odtud cca 3min pěšky). Vpravo je bláznivý taxikář a Mao :-).

Jelikož nás bylo 10, rozdělili jsme se na tři skupinky, nasedli do taxíků a nechali se odvézt. Cesta trvala cca 45min. A na jejím konci nás čekala krátká procházka k vodopádům. Sluníčko svítilo, bylo teploučko, turistů jsme moc nepotkali, takže to byla opravdu příjemná procházka.

Cascada Cola de Caballo (Vodopád "Koňský Ocas")

Vodopády nás lehce osvěžili, tak jsme se vydali, tak trochu prozkoumat i skálu nad nimi...cesta to byla prudká, někteří neměli zrovna nejlepší obuv a někteří měli dost strachu v očích...odměnou nám byl pěkný skalní útvar, kde na nás už čekal jeden z nás...Pořídili jsme nezbytné fotografie, kluci neměli šplhání dost, tak se vydali na další průzkum - a celou dobu je (teda hlavně Guyho) doprovázel místní pes (asi se nám tak trochu zamiloval ;-)).




Cesta od vodopádů byla mnohem rychlejší - ještě bylo nutné vyfotit to, co se při cestě nahoru zapomnělo a šup zpátky do taxíků, které na nás čekaly na parkovišti. Odjeli jsme od vodopádů, projeli městečkem Santiago a odbočili se ještě podívat na vodní nádrž Presa Rodrigo Gómez. Procházka "po pláži" se nekonala - k pláži to totiž mělo daleko :-).





Pánské osazenstvo naší výpravy si zakoupilo Micheladu k osvěžení těla i ducha (Ani raději nechtějte vědět co to je! Je to taková divná směs, která Mexičanům moc chutná, ale nám, milovníkům pravého českého piva, vůbec nejede! A co to tedy je? Nevím v jakém poměru a množství, ale jsou tam tyto ingredience: pivo, sůl, led, limetky, tomatový džus a chili...fuj...) a zjistilo, kolik stojí pronájem lodiček (asi si tam uděláme párty - 500pesos na hodinu za 50 lidí je super cena!).
No a pak už se jen nasedlo zpátky do taxíků a odjelo směr Monterrey...myslím, že poslední otázka, která musí být zodpovězena je, kolik že jsme platili za ty taxíky? No, celkem to bylo 1500 pesos -> 150 pesos na osobu (220Kč). S cenou rozhodně panovala spokojenost na obou stranách :-).

No, jelikož je tu několikrát zmíněna banda 10 lidí, bylo by fajn uvést i o koho se jednalo...takže byl tam celý náš domeček - Guy, Marcel (Švýcarsko), já, Míša, dále pak Mao (Mexiko), Auriane (Belgie a snad se to píše takto), Joel (Singapur), Markus a Felix (myslím, že Německo, ale jistá si nejsem) a nakonec....jeden Američan jehož jméno si nejsem schopná zapamatovat (ne, že by bylo složité a neznámé, ale vždy to prostě zapomenu...a teď už je mi hloupé se ptát...chápete ne? ;-)). Tahle banda je fakt super a v pohodě, takže padaly diskuze o dalších výletech, tak uvidíme, co z toho vzejde...

Tak to jsme my (zleva doprava): "Američan", Joel, Marcel, Lucci,
Mao, Míša, Auriane, Markus, Felix a dole sedí Guy.

VIP party

V příspěvku o vízu jsem se zmínila o VIP party, na kterou nás vzal Carlos, tak by bylo fajn k tomu říci něco více... :-)

Party se konala v "nejlepším" klubu ve městě (všichni říkají, že je nejlepší....), hlavním partnerem party byla whiskey Buchanon's a lákadlem pro Mexičany bylo vystoupení známého zpěváka a hudebníka - Aleks Syntec (youtube.com).

Polovina přítomných Mexičanů a Mexičanek byla oblečena jako by šli na ples (a upřímně nikdy jsem neviděla tolik nevkusu jako tady....). Byli jsme na VIP party, dostali jsme se tam na Carlosovo jméno...ale nebyli jsme dost VIP na to, abychom dostali stůl...na ten jsme museli cca hodinu čekat a nakonec jsme ho stejně nedostali.

Party byla fajn a byla to sranda...především pozorovat chování Mexičanů, když Aleks začal hrát první tóny, to jak si Mexičani hrají na VIP (nesmíte se ani postavit těsně k jejich stolu, aby na vás nepřišla ochranka jako na mě :-)), bavit se, protože vaši kamarádi zpívají jak o život, pozorovat módní kreace apod. Prostě sranda :-)

Zleva doprava: Berenice, Carlos, Tania a Sergej...při jedné písničce, kterou prožívali neuvěřitelným způsobem, stejně jako všichni kolem nás :-)).

Když Aleks Syntec dohrál, tak začala "diskotéka"...nicméně, protože na této party byli přítomni lidé z vyšších vrtev, nemohli DJové hrát hudbu, při které se tancuje v párech, smyslně a eroticky...to se hraje v klubech "pro nižší vrstvy". Tady místo toho spustili hity 80.let - jednak ty známé (Bon Jovi apod.), jednak ty neznámé (mexické :-))...takže nastal čas jít...

Vízum a migrační úřad...

Posledních několik let jsem chodila a říkala: "Mým snem je odstéhovat se do Mexika, najít si tam práci a na nějaký čas se tam usadit." OK. Teď mě ta chuť trošku přešla...jelikož pomalu a jistě podstupuju migrační proceduru a upřímně...je to děs běs...

Od začátku. Napřed jsem si v Praze musela vyřídi vízum. To nebyl problém (více méně)...stačilo mít pozvánku z Tecu, potvrzení z VŠE o výši stipendia, vyplněný formulář a příjít na ambasádu. A za tři dny jsem měla vízum i migrační dokumenty a říkala jsem si, jaká to byla jednoduchá záležitost, že je to super. Po příletu do Mexika následovalo toto: na letišti si stoupnout do speciální fronty, vyplnit několik prohlášení, formulářů a ujistit se, že do pasu i migračních dokumentů jsem dostala razítka. To je taky v pohodě. Ale pak začal teror. Aby bylo vízum platné, je třeba jej registrovat a to jste ještě nezažili. Celkem jsem potřebovala cca 100 papírů...a co to bylo?

• 2 kopie pasu (včetně všech prázdných stránek) + originál
• 2 kopie migračních dokumentů (včetně všech prázdných stránek) + originál
• 4 fotografie (jak ve vězení - 2 zepředu a dvě z pravého boku -ale člověk nesmí mít náušnice, ani ofinu ani nic co by mu krylo čelo nebo bylo na uších
• kopii + originál Registračního dopisu ze školy
• 2 kopie kreditní karty (z obou stran) a kopii výpisu z účtu
• 2 kopie smlouvy o ubytování
• 2 kopie dokladů majitele bytu
• 2 kopie účtů za služby v daném bytě (voda, plyn, elektřina)
• 3 kopie + originál potvrzení o platbě za registraci víza
• 1 kopie + originál Žádosti o migrační proces (nutné najít na webu, stáhnout, vyplnit a okamžitě tisknout - nejde uložit!)
• 1 kopie + 2 originály Migračního formuláře FM1
• 1 kopie + originál úvodního dokumentu
• 1 kopie + originál dopisu o úmyslu
  

Už chápete, proč máte celých 30dní od vstupu na to, abyste tento proces zahájili? Navíc, Žádost o migrační proces a Migrační formulář musí být na nějakém speciálním papíře (prodloužená A4). Navíc, nedokážou pochopit, že my, Češi, máme prostě jen jedno příjmení...takže si musíte vzpomenout na příjmení vaší matky za svobodna a ejhle už máte dvě! A ve formulářích si zaškrtáváte a vybíráte z možností u: barvy vlasů, tvaru nosu, tvaru brady, barvy kůže, tvaru hlavy, tvaru knírku, štíhlosti nebo baculatosti apod...prostě samé nesmysly, které nikdo nekontroluje!!!
No, tak sháněním těchto dokumentů a vyplňováním všech formulářů jsem strávila několik dní...a dnes jsem konečně měla všechno hotové...

Původně jsme chtěly s Míšou dorazit na Migrační úřad co nejdříve (tedy vstávat v 7am a být tam cca v 8am), ale to jsme netušily, že zavolá Carlos, zda nechceme do centra na párty spojenou s koncertem mexické celebrity...tak se stalo, že jsme šly a ráno nevstaly... :-) Nicméně, jsme na úřad dorazily cca o půl jedenácté (no jasně, doma v ČR bychom se o to daný den už vůbec nepokoušely, ale tady jsme si řekly, že to zkusíme a třeba to vyjde). I když úřední hodiny končí ve 13:00, dostaly jsme se na řadu cca o půl druhé...sebraly nám všechny kopie, některé originály, vzali si otisky palců a to bylo vše. Pokud si kdokoli myslí, že tady příběh šťastně končí, pak se plete... =)
Za 10 pracovních dní máme zavolat, zda je všechno v pořádku. Pokud bude odpověď ANO, pak nám max. do 8 týdnů provedou registraci víza. Pokud bude odpověď NE, tak nám dají seznam toho, co máme dodat, donést znovu atd. a pak budeme čekat dalších 10 prac.dní, aby to zkontrolovali...atd atd atd...takže kdy budeme mít registrované vízum je ve hvězdách....

Držte nám pěsti!!!

Je to fajn, fajn, fajn, fajnový....

Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn, fajnový...príma den se nám dělá, nálada prostě skvělá...je to fajn, fajn, fajn, je to fajn, fajnový... (aneb Arnoštek)

Tak, přesě tak se dají popsat party tady. Jsou každý den - pokaždé někde jinde a je jich moc... :-)

Ale teď k těm, na kterých jsem byla...ve čtvrtek jsme původně chtěly jít s Míšou a s našimi spolubydlícími Švýcary do centra, do Barrio Antiguo (to je čtvrť skládající se jen a pouze z klubů a barů a klubů a barů a tak dál :-), ale pak volali Francouzi, že máme dorazit, že je minipárty u nich doma. Tak jsem se s Míšou sebraly, zašly do Seven Eleven (nonstop supermarket, který je naprosto na každém rohu), koupily láhev Tequily (José Cuervo Especial za 114pesos - tedy nějakých cca 170Kč) a k tomu Jugo de Toronja a vyrazily k Francouzům.

Proč Tequilu a Jugo de Toronja? Tady se Tequila pije buď jako panák, nebo jako mix s touhle šťávou (poměr je asi jako Becherovka a Tonic, když připravujete beton). Jugo de Toronja je nějaký snad grepový juice). A dohromady to nechutná špatně - člověk tolik necítí tequilu a víc mu i tequila chutná (teda aspoň na mě to má tento účinek).
Druhá věc k vysvětlení - za tuhle flašku Tequily bychom doma daly cca 2-3 tolik a to minimálně. Přeci jen to patří k těm lepším Tequilám a byla to větší flaška.
A poslední věc - tady v Monterrey taky existují něco jako čtvrti, jen jsou mnohem mnohem menší než u nás (obvykle je to čtvercová oblast řekněme 4-5 bloků). A čtvrti se jmenují "kolonie". My si až do nedávna myslely, že bydlíme v Colonia Primavera (Kolonie Jaro), ale taxikář nám vysvětlil, že ne ne...že to už je Colonia México...takže naše adresa je: Calle Cataluňa 250-8 (tedy Španělské Katalánsko:-)), Colonia México, Monterrey, México (jeden aby z toho nezblbl :-).


Když píšu vyrazily, tak opravdu vyrazily. Francouzi bydlí na opačné straně kampusu, takže jsme musely ke kampusu (8min chůze), kolem kampusu (jelikož jsme si zapomněli ID do školy, takže dlaších 6min) a pak do Colonie Roma (zase tak 8min)...takže se nám cesta trochu protáhla. Nicméně to byla fajn domácí minipárty. Bylo nás asi 10 a po chvíli se začalo trsat do vyčerpání...
Když už byly 2am, tak byl čas jít domů...ale po 2min jsme si řekly, že je to přeci jen moc daleko, tak jsme si vzaly taxi. Tady to funguje přesně jako v amerických filmech. Vleze se na silnici a zařve taxi a tai přijede :-). No a nejlepší na tom je, že za cestu domů jsme zaplatily celkem 14 pesos (21Kč!!!). Takže taík bude naším pravidelným dopravním prostředkem... :-)

V pátek, tedy hned další den se konala party pořádaná nějakým studentským klubem na Tecu. Jmenovala se Back 2 School a byla v jednom z nejlepších klubů v Barrio Antiguo. Ve škole měli organizátoři takový malý stánek a u něj rozdávali něco jako vstupenky (byla na to sleva 50% na vstup a do autobusu).
Samozřejmě, že jako správní zahraňáci jsme měli preparty. U Natalie (Německo) doma se sešla hrstka lidí a společně se pilo. My (já, Míša a Alejandra) jsme si koupily velkou flašku vodky Finlandie a džus. A během jedné hodiny to zvládly vypít....fakt mazec =). Pak jsme zamířili všichni ke škole, protože od školy jezdil zdarma autobus až ke klubu :-) (a prý taky zpátky).
No, klub to byl pěkný: 2 patra, všude číšníci, kteří vám opravdu objednali pití a které jste opravdu dostali během chvilinky, žádný taneční parket (to tady prý neexistuje), živá skupina, která zpívala největší hity současnosti (Katy Perry apod.) a spousta a spousta lidí.
Hned na uvítanou nám Alejandra (=Ale) objednala Paloma (nějaký drink s Tequilou za 70pesos -105Kč). Tancuje se tady zásadně kolem stolu, který si vaše skupinka obsadí (nevedou se tu moc šatny, takže aspoň máte své věci kolem sebe) a ke kterému si většinou objedná flašku...
Co mě na klubu dostalo nejvíc jsou dámské toalety. Představte si, že jdete uličkou, na jejímž konci je zrcadlová místnost s červenými gaučy, s umyvadly, s barem a se vstupem do další místnosti, kde jsou samotné toalety...tak, když mě tam Ale zavedla, tak jsem si na to rovnou musela dát panáka (Tequila samozřejmě) a Ale pak přihodila dalšího...no, dámy...pokud vás někdo otravuje v klubu, pak se můžete jít bavit na toaletu, v klidu napijete se a žádnej chlap vás neotravuje :-). (Jo a kluci říkali, že oni nic takovýho nemaj, chudinky ;-))
No, uznávám, že jsem se dobře bavila. Potkala jsem spoustu super lidí (např. jednoho Mexičana, který byl v roce 2007 na ČVUTu a chodil na každou naši N2N), zatancovala si a nakonec pomáhala Míše odtáhnout totálně opilou Ale k nám domů...(jo a to mi připomíná opět ceny taxi - je to nějakých cca 6km a stálo nás to 35pesos (cca 50Kč!!!))
Po téhle párty nepotřebovala jenom Ale odpočinek, ale i já. Takže jsem strávila sobotu v posteli, chatováním s Tomáškem...

Nicméně, večer je večer, tohle je můj exchange, takže večer byla další party. Tentokrát TorresTec - je to něco jako koleje a není to něco jako koleje. Je to několik budov, které jsou oplocené, uvnitř to vypadá jako luxusní L.A., je to poměrně drahé a plné studentů a party.
Tahle party se konala v nejvyšším patře Torre 5 (budovy 5) odkud byl úchvatný výhled na noční město. Tenhle byt má obří terasu, na které byly stovky lidí. Pilo se, co si kdo přinesl, kecalo se, bavilo se, seznamovalo se. Když jsme odcházely z party, tak jsme měly pozvání na další tři na tento týden :-).
Myslím, že na jeden rozhovor z téhle party fakt nezapomenu. Když trval asi 20min, tak jsem se začínala cítit jako děvka...Bavili jsme se s Mexičany o rozdílech mezi nimi a námi. Tedy, že pokud spolu dva začínají chodit, tak to trvá tak tři měsíce než přijde první pusa, další 4 měsíce než dojde na petting a dalších cca 5 měsíců než dojde k prvnímu sexu. Mexičanky zásadně neberou antikoncepci, kondom je povinností, sex bez něj neexistuje, společné soužití v jedné domácnosti před svatbou je nemyslitelné. Tanec tělo na tělo je jen v případě, že chcete druhému naznačit, že s ním chcete spát atd atd atd...no, prostě totálně jiný svět...a když se pak člověk koukne na život v Evropě, tak už se nedivím, proč existuje fáma o českých, slovenských, norských apod. holkách...že když je potkáš na ulici a líbí se ti, tak se jich rovnou můžeš zeptat, zda s tebou chtějí spát a že většinou řeknou ano...ach jo...ty mezikulturní rozdíly....

Tak s těmahle dvěma bydlíme - vpravo je Guy a uprostřed Marcel. Švýcaři, kteří každou noc paří :-)

No a tím pro nás skončil party víkend...neděle byla celá o učení se na další týden...

(Nicméně i ten by měl být plný party: st - 2 party, čt - 1 party, pá - 1 party, so - výlet a pak někam pařit...a neděle doufám, že spát =))...takže ať žije exchange!

Hola hola škola volá!!!

V pondělí, tedy před týdnem začala škola. A upřímně, když začala, tak začala. Žádný pomalý rozjezd nebo tak něco se nekonalo - na to se tady nehraje... :-)

Jak to tedy se mnou vypadá? Nakonec mám jen 4 předměty - Líderazgo (Vůdcovství) a Recursos humanos en entorno internacional (Lidské zdroje v mezinárodním prostředí) ve španělštině a Estrategias de negociacion en América Latina (Strategie obchodování v Latinské Americe) a Escenario Regional de América Latina y el Caribe (Region Latinské Ameriky a Karibiku) v angličtině. Školu mám úplně minimálně, takže na to si určitě nestěžuju, nicméně i tak je to hodně...na každou hodinu musíme mít načteno několik desítek stran, připravené výtahy z internetu, napsaná krátká kritická pojednání apod. No, prostě se člověk rozhodně nenudí.

Vtipná je i hodina Líderazga - je to hodina z Virtuální univerzity. Bohužel pro mě, základna virtuální univerzity je tady v Monterrey. A co to vlastně je virtuální univerzita dle mexického stylu? No, je to výuka, která probíhá na několika kampusech současně. My tady v Monterrey máme učebny, které vypadají jako televizní studio. V učebně je vyučující a my studenti. Krom toho taky kamery, kameramani a další vymoženosti. Učitel mluví ke všem kampusům, které mají daný předmět přihlášený a sem tam se ptá nás studentů na nějaké otázky. V tu chvíli dostaneme mikrofon, kamera se obrátí na nás a všechny kampusy sledují, co že to vlastně odpovídáme...no, prostě bomba. A pro mě ještě větší - jsem tam jediná cizinka mezi Mexičany. Jediná sama samotinká, tak doufám, že na mě budou brát aspoň trošku ohled :-).

I druhá hodina, kterou mám ve španělštině je vtipná. Tam už nejsem jediná cizinka, tam už jsme dvě - já a jedna Francouzska, která má ovšem tatínka Španěla, takže španělsky mluví plynule...no, a co je "vtipného" na této hodině? Vyučující...je to hodně milá profesorka, nicméně je z Argentiny, takže mluví neuvěřitelnou rychlostí a ještě s tak hrozným přízvukem, že i Mexičani jí sem tam nerozumí...naštěstí, ta ihned pochopila, že nejsem z Mexika a že se španělštinou jsem se nenarodila, takže pokud něčemu fakt nerozumím, tak to vysvětlí pomalu a klidně i dvakrát... Upřímně...někdy si říkám, ještě že tak...

Původně jsem měla mít 5 kurzů, ale 5. jsem si původně změnila a změněný nakonec zrušila - příliš mnoho domácích úkolů, každotýdenních testíků, týmových prací a hlavně hodně nepříjemní vyučující...a jsem přeci jen na exchangi, tak bych si to měla krom studia taky trošku užít...

Jak jsem už psala, školy mám málo - Po, Út a Čt 2 hodiny a ve St jen jedna...takže jsem si k tomu přibrala ještě hodiny salsy. Salsa pro začátečníky je pro mě divem hned od počátku. V životě jsem na žádné hodině tancování neviděla víc kluků než holek!A to jsou tam dobrovolně a ještě za to platí! Nicméně cca 60% jsou Mexičani, kteří očividně se snaží nejen naučit tancovat salsu, ale hlavně se seznámit s cizinkami. :-)
Tím, že je tam více kluků než holek došlo k opatření - tancování v páru a každých 5min změna partnera - během 1,5hod se kluci stihli vystřídat skoro u všech holek. No a tady nastávají problémy s mou výškou. Přeci jen jsem vyrostla trošku více (teda aspoň tady v LA) a tak mi více než polovina kluků kouká na poprsí a ne do očí - jelikož je to pro ně příliš vysoko. A dostal mě jeden Mexičan - tancoval celou dobu v kšiltovce, takže jsem neměla ani páru o tom, kam kouká, ale jeho kšilt končil těsně nad mým poprsím...tak doufám, že pokud dostanu nějakého partnera nastálo, bude to třeba Tobias, hodně hodně vysoký Nor :-).

Takto rozjetý týden se nedá zakončit jinak než pořádnou party. A ona to vlastně nebyla jedna, ale hned 3...první noc u Francouzů doma, druhá pořádaná školou v jednom z nejlepších klubů v centru a poslední na střešní terase studentských apartmánů...po třech nocích je čas si jít odpočinout (přeci jen už budou 2am), takže o parties až příště (a snad i s fotkama...).
Dobrou noc!

Siete Almas - Seven Pounds - Sedm životů aneb kino v Mexiku

Tak dnes jen krátce. Dnes jsme s Míšou, Carlosem, Gilem, Berenice a Tanyou vyrazili do kina. První šok byl, když jsme zjistily, že bydlíme hned za rohem :-) - tedy že to do kina nemáme ani 100m. Druhý šok byl z ceny - 53pesos (cca 77Kč) za dospělého bez slev... (takže tam asi budeme často =)) a navíc, ve středu je sleva nějakých 30% nebo tak nějak...no tak to se přeci musí využít ne? (pravá česká nátura se v nás holt nezapře...;-))
No a poslední šok byl ze samotného kina. Lístky nejsou na sedadla, takže kdo dřív přijde, ten dřív mele. Během promítání se lidé normálně baví, pískají a když přijde vtipný moment, tak se celé kino na plné kolo směje...a nej - do kina se chodí i s miminama!!! (Tak od půl roku výš a je to naprosto běžné!!!)
A k filmu - pěkný, místy vtipný, ale celkově smutný...a na konci se chtělo skoro brečet...ale doporučuji :-).

TEC (ITESM) a město Monterrey

(Jeden z nejznámějších pohledů na Tec - v pozadí s Cerro de la Silla)


Je na čase se zase trošku světu svěřit...

TEC - aneb škola je něco opravdu velkého. Tec má něco přes 20 kampusů po celém Mexiku, s tím, že kampus v Monterrey je největší (jelikož je hlavní) a podle toho to tady taky vypadá. Kampus TECu zabírá skoro jednu menší čtvrť. K tomu abyste se dostali dovnitř se musíte indentifikovat - buď kartou školy, pak projdete v pohodce a nebo nějakým ID, které si ochranka musí zapsat.
Jeden areál je čistě sportovní - je v něm 10 tenisových kurtů, jeden beach voleyball, dvě fotbalová hřiště, 4 hřiště na basket, jedna velká horolezecká stěna a běžecká dráha.Druhý areál hned na proti se skládá z budovy pro obor architektura a ze sportovního stadionu (bohužel, univerzitní sezóna je září-prosinec, zbytek roku je stadion pronajímán městu a trénují na něm školní týmy) s velkým parkovištěm (njn, každý tady má auto). Ve třetím a čtvrtém areálu jsem zatím nebyla a asi se tam ani vykytovat nebudu - jeden z nich obsahuje jen 10 fotbalových hřišť a druhý tři baseballová hřiště. No a konečně se dostávám k hlavním kampusům. Tam už není žádné sportoviště (kromě krytého bazénu a krytého hřiště na basket), nicméně je to jedna budova vedle druhé...a tyto dva areály jsou dohromady velké jako ten zbytek...takže co se velikosti týče fakt mazec.








No, Orientation Week je v plném proudu a tak nás škola uvítala jak se patří. Dnes byla tří hodinová "akce" pro zahraniční studnety. V angličtině byl název Welcome Tent a nikdo si nedokázal představit, co se pod tím pojmem skrývá. Čekalo nás občerstvení a posezení a krom toho houpačka, rodeobýk, surf, fotbálek a ... (nevím jak se to jmenuje, ale dvěma velkými tyčinkami do uší se mlátíte a snažíte se shodit jeden druhého z vyvýšeného stupínku...fotka napoví =)). Nakonec začalo karaoke a Mexičani se klasicky roztančili, takže začala i hodina salsy =). No prostě parádní přivítání :-)



Předevčírem večer vzal Carlos mě a Míšu na mini procházku města. Resp. zavezl nás na Macroplaza (hlavní náměstí) a za hodinu nás odvezl zpět do školy. Tady zrovna doznívají Vánoce, takže na náměstí stojí vánoční stromeček (taková velká barevná plastová obluda, no posuďte sami....) před Palacio Real, kde je muzeum dějin státu Nuevo León (Mexiko není Mexiko, ale Spojené státy mexické, které se skládají ze 31 států a federálního distriktu a Nuevo León je jeden z těch států). Kousíček od náměstí byl překrásný betlém, jen to teplé počasí k němu moc nesedělo...Do centra se ještě vrátíme (minimálně pařit, jelikož prakticky všechny kluby jsou v centru v tzv. Barrio Antiguo) a pak budu informovat více....







Po návštěve města jsme jeli na večeři se zahraničními studenty, ale zdržely jsme se jen krátce, jelikož Carlos nás pozval na Roscu. Rosca de Reyes je něco jako sladký chleba, který se jí 6. ledna (příchod tří králů - Reyes Magos, kteří ve Španělsku přináší dětem dárky - ne Ježíšek :-)). V tom chlebu jsou ukryté panenky Ježíška. Existuje tradice, že kdo Roscu rozkrojí a objeví Ježíška, zve ostatní, kteří jsou kolem stolu 2. února na nějakou party (ještě musíme zjistit o co přesně se jedná, jelikož jsme si obě dvě Ježíška ukrojily =)).



Tak a už konec pro dnešek :-)