Tak a je to tady... semestr v Mexiku, přesněji v Monterrey...
Asi by bylo fajn začít od cesty. Pokud někdo někdy bude plánovat cestu do Mexika, doporučuji se pořádně obrnit. Do Mexika jsme vyrazily ve třech. Já, Míša a Iva. Letenky jsme si kupovaly několik měsíců dopředu a přibližně měsíc před odletem nám byl ten hlavní let - z Madridu do Mexico City - zrušen. Naštěstí nám dali jiný let, ale s tím, že budeme muset strávit noc v hotelu v Madridu.
V sobotu, 3.ledna, jsme se sešly ve Vídni na letišti, kde jsme kvůli našim zavazadlům na 30min zablokovaly check-in (to víte, je potřeba domluvit se, aby zavazadla s vámi cestovala a nemuseli jste si je na každém přestupu vyzvednout...). Let z Vídně do Madridu byl o hodinu opožděn, Španělé byli neuvěřitelně hluční a my už v tu chvíli unavené, takže nebýt 3panělů, prospaly bychom jej... když jsme dorazily do Madridu, tak se nám ani nechtělo hledat přepážku Iberie, kde jsme si měly vyzvednout voucher do hotelu
(a hledat proto, že přepážka Iberie byla na každém rohu, ale nebyla to ta, kde by nám dali voucher). Když už jsme přepážku našly, tak kromě nás dostalo voucher letadlo Francouzů, kterým byl taky let zrušen. Všichni jsme se pak sešli před letištěm, kam pro nás přijely dva autobusy a odvezly nás do luxusního čtyřhvězdičkového hotelu Auditórium Madrid (fakt luxus). 
Užily bychom si jej asi víc, kdybychom nedorazily ve 2am...ale co už. Ráno nás čekala přepychová snídaně a cesta zpátky na letiště.
A nastala druhá fáze cesty. Let do Mexico City. Abychom se z terminálu, kam jsme přiletěly den předtím dostaly do terminálu, z kterého se létá za oceán, musely jsme jet letištním metrem =)) Docela zážitek. A pak se znovu projevila povaha Španělů. Není kam spěchat, takže nastupování do letadla se zpozdilo a probíhalo velmi velmi pomalu a v poklidu, let měl díky tomu 1h 20min zpoždění.
A to bylo před námi 12h v letadle. Tahle cesta byla až do konce celkem v poklidu (viděly jsme pár filmů, Atlantik, kanadské pobřeží, New York i sochu svobody) a stres začal až těsně před přistáním. Mexico City má letiště přímo uprostřed města, takže při přistání je vidět okolní domy z takové blízkosti, že skoro vidíte, co kdo doma dělá...prostě něco neuvěřitelného. Ale proč stres. Kdybychom přiletěli na čas, tak by Iva měla na přestup na další letadlo 2hod a já s Míšou 3hod. Bohužel pravda je taková, že Iva měla jen 50min a my necelé dvě hodiny. Během toho si člověk musí projít migrační kontrolou (fronta, fronta, fronta), najít sídlo společnosti se kterou letí, získat palubní lístek, projít znvu odbavením, najít odletovou bránu....ono to vypadá jednoduše, ale je to velké letiště a nikdo vám neporadí správně...takže lítáte z jednoho konce na druhý, vyplňujete formuláře a doufáte, že to stihnete. Mně a Míše se to podařilo, Iva bohužel své letadlo nestihla, takže jí Mexicana zaplatila další hotel o do Mazatlánu ji odeslala až o den později....
No a poslední část cesty už byla brnkačka...už jsme si dělaly starosti jenom s kufry...zda je v Monterrey potkáme nebo nepotkáme...a světe div se, byly tam! A taky kluci, Carlos a Gilberto, na nás čekali a odvezli nás k sobě domů, kde nás uložili a nechali vyspat. A tak, po 38 hodinách v autě, letadle a autobuse skončila naše cesta...
Dnešní den už pomalu končí a my už stihly aspoň něco. Kluci bydlí kousek od Tecu (ITESM - Instituto Tecnológico de Estudios Superiores de Monterrey, zkráceně Tec), takže nás Gil vzal do školního areálu. Myslím, že není škola v ČR, která by měla tak velký campus. Je to spousta budov, sportovních zařízení, mají i vlastní stadion atd. Škola začíná až za týden, takže tam teď nikdo téměř nikdo nebyl. A náš největší zážitek? Představte si, že se procházíte a koukáte po jednotlivých budovách a najednou před vámi kráčí srnka. A za ní druhá. A vedle v křoví si další dvě leží...a naproti z trávníku je pozorují pávi a na dalším trávníku jsou další zajímaví ptáci...no, popravdě jsme v první chvíli mysleli, že máme halucinace, ale ono ne. Oni prostě mají zvířata uvnitř hlídaného areálu campusu...
Další zajímavostí je, že na jednom takovém náměstíčku mají seznam zahraničních studentů - až teď je tam ještě starý seznam, ale hned jak tam budou naše jména budu samozřejmě fotit.
Jelikož jsme dneska celý den hledali ubytování, jezdili jsme autem - fakt skoro nevěřím tomu, že jsme to přežily. Semafory jsou až za křižovatkou, pruhy na silnici nikoho nazajímají, jezdí jak šílenci a auto má opravdu každý (a jede autem i když je to ani ne 5 min pěšky!)...a můžou si to dovolit - benzín stojí 10pesos jeden litr -> tzn asi tak 14Kč za litr....
No, zpátky k bydlení - nějaké jsme našly, ještě na jedno se jdeme kouknout a pak si budeme muset vybrat...a bude to chtít pořádný úklid pro začátek...
No, koukám, koukám, že jsem se slušně rozepsala...tak nejvyšší čas skončit :-))
Něco nového zase příště... :-)
Asi by bylo fajn začít od cesty. Pokud někdo někdy bude plánovat cestu do Mexika, doporučuji se pořádně obrnit. Do Mexika jsme vyrazily ve třech. Já, Míša a Iva. Letenky jsme si kupovaly několik měsíců dopředu a přibližně měsíc před odletem nám byl ten hlavní let - z Madridu do Mexico City - zrušen. Naštěstí nám dali jiný let, ale s tím, že budeme muset strávit noc v hotelu v Madridu.
V sobotu, 3.ledna, jsme se sešly ve Vídni na letišti, kde jsme kvůli našim zavazadlům na 30min zablokovaly check-in (to víte, je potřeba domluvit se, aby zavazadla s vámi cestovala a nemuseli jste si je na každém přestupu vyzvednout...). Let z Vídně do Madridu byl o hodinu opožděn, Španělé byli neuvěřitelně hluční a my už v tu chvíli unavené, takže nebýt 3panělů, prospaly bychom jej... když jsme dorazily do Madridu, tak se nám ani nechtělo hledat přepážku Iberie, kde jsme si měly vyzvednout voucher do hotelu
(a hledat proto, že přepážka Iberie byla na každém rohu, ale nebyla to ta, kde by nám dali voucher). Když už jsme přepážku našly, tak kromě nás dostalo voucher letadlo Francouzů, kterým byl taky let zrušen. Všichni jsme se pak sešli před letištěm, kam pro nás přijely dva autobusy a odvezly nás do luxusního čtyřhvězdičkového hotelu Auditórium Madrid (fakt luxus). 
Užily bychom si jej asi víc, kdybychom nedorazily ve 2am...ale co už. Ráno nás čekala přepychová snídaně a cesta zpátky na letiště.
A to bylo před námi 12h v letadle. Tahle cesta byla až do konce celkem v poklidu (viděly jsme pár filmů, Atlantik, kanadské pobřeží, New York i sochu svobody) a stres začal až těsně před přistáním. Mexico City má letiště přímo uprostřed města, takže při přistání je vidět okolní domy z takové blízkosti, že skoro vidíte, co kdo doma dělá...prostě něco neuvěřitelného. Ale proč stres. Kdybychom přiletěli na čas, tak by Iva měla na přestup na další letadlo 2hod a já s Míšou 3hod. Bohužel pravda je taková, že Iva měla jen 50min a my necelé dvě hodiny. Během toho si člověk musí projít migrační kontrolou (fronta, fronta, fronta), najít sídlo společnosti se kterou letí, získat palubní lístek, projít znvu odbavením, najít odletovou bránu....ono to vypadá jednoduše, ale je to velké letiště a nikdo vám neporadí správně...takže lítáte z jednoho konce na druhý, vyplňujete formuláře a doufáte, že to stihnete. Mně a Míše se to podařilo, Iva bohužel své letadlo nestihla, takže jí Mexicana zaplatila další hotel o do Mazatlánu ji odeslala až o den později....
No a poslední část cesty už byla brnkačka...už jsme si dělaly starosti jenom s kufry...zda je v Monterrey potkáme nebo nepotkáme...a světe div se, byly tam! A taky kluci, Carlos a Gilberto, na nás čekali a odvezli nás k sobě domů, kde nás uložili a nechali vyspat. A tak, po 38 hodinách v autě, letadle a autobuse skončila naše cesta...Dnešní den už pomalu končí a my už stihly aspoň něco. Kluci bydlí kousek od Tecu (ITESM - Instituto Tecnológico de Estudios Superiores de Monterrey, zkráceně Tec), takže nás Gil vzal do školního areálu. Myslím, že není škola v ČR, která by měla tak velký campus. Je to spousta budov, sportovních zařízení, mají i vlastní stadion atd. Škola začíná až za týden, takže tam teď nikdo téměř nikdo nebyl. A náš největší zážitek? Představte si, že se procházíte a koukáte po jednotlivých budovách a najednou před vámi kráčí srnka. A za ní druhá. A vedle v křoví si další dvě leží...a naproti z trávníku je pozorují pávi a na dalším trávníku jsou další zajímaví ptáci...no, popravdě jsme v první chvíli mysleli, že máme halucinace, ale ono ne. Oni prostě mají zvířata uvnitř hlídaného areálu campusu...
Další zajímavostí je, že na jednom takovém náměstíčku mají seznam zahraničních studentů - až teď je tam ještě starý seznam, ale hned jak tam budou naše jména budu samozřejmě fotit.
Jelikož jsme dneska celý den hledali ubytování, jezdili jsme autem - fakt skoro nevěřím tomu, že jsme to přežily. Semafory jsou až za křižovatkou, pruhy na silnici nikoho nazajímají, jezdí jak šílenci a auto má opravdu každý (a jede autem i když je to ani ne 5 min pěšky!)...a můžou si to dovolit - benzín stojí 10pesos jeden litr -> tzn asi tak 14Kč za litr....
No, zpátky k bydlení - nějaké jsme našly, ještě na jedno se jdeme kouknout a pak si budeme muset vybrat...a bude to chtít pořádný úklid pro začátek...
No, koukám, koukám, že jsem se slušně rozepsala...tak nejvyšší čas skončit :-))
Něco nového zase příště... :-)
A já bych tam bydlet nemohla?
OdpovědětVymazat