Něco jako "Road Trip"

Road Trip...? No, jak jinak nazvat víkend, během kterého urazíte něco přes 1300km a přitom se pohybujete na území jednoho státu? (Mexiko aneb Spojené státy mexické se skládá ze 31 států a jednoho federálního distriktu. Takže jsme ve skutečnosti projeli státy čtyři - Nuevo León, Coahuila, Zacatecas a San Luis Potosí) A ještě jedna otázka se nabízí - Jak je možné, že jsme si udělali čtyřdenní výlet? Jednoduše - v pondělí 2.2. bylo volno, jelikož Mexiko slaví 5.2. Den konstituce (njn, Mexičani mají rádi prodloužené víkendy a tak si den volna na oslavu dali už v pondělí a ne ve čtvrtek, kdy se to nikomu nehodí :-)).

A teď už k našemu výletu. Cca v úterý se domluvilo, že pojedeme do Real de Catorce, ale že naši mexičtí kamarádi nemají dostatek míst v autě a tak, že si jedno autíčko pronajmeme. Ve čtvrtek k večeru přišel Guy s tím, že má auto a v něm jedno místo pro mě. Kluci zdola potom pořádali své první barbecue - aneb koupili rošty a vymýšleli jak to udělat bez grilu :-). Cca o půlnoci přišli na návštěvu Španělé, kteří měli také pronajaté auto a plánovali výlet do Real de Catorce. Takže jsme začali hledat možnosti kam ještě společně jet, když už máme ta auta. Napřed to vypadalo na město San Luis Potosí, ale nakonec padla volba na Zacatecas. Ve 2 ráno jsme se rozloučili nadšení tím co nás čeká a nemine a už v 7am jsme se setkali před SevenEleven (něco jako Albert =) akorát nonstop).
Cesta do Zacatecas byla pro většinu z nás ve znamení spánku a odpočinku. Ale ti co se dívali kolem sebe (jako třeba já), tak viděli úplně jinou krajinu než na jakou jsou zvyklí. Dalo by se říci, že všude samá poušť, lesy z prapodivných kaktusů, cesty rovné podle pravítka a jen ty hlavní vyasfaltované a hory, hory a hory...opravdu něco úžasného...







Do Zacatecas jsme dorazili cca po 5 hodinách jízdy, zaparkovali auta v poblíž centra a vyrazili na průzkum. Zacatecas je úplně jiné město než Monterrey. Tady najdete ty bílé domky, romantická zákoutí, historické stavby. Na první pohled jsme byli uchváceni...na ten druhý jsme spatřili lanovku. (To víte, když se ve 2am rozhodnete vyrazit, tak nemáte moc času opatřit si o daném místě příliš informací...) Lanovkou jsme se dostali na kopec, ze kterého byl nádherný výhled na téměř celé město Zacatecas.
Sotva jsme překročili hranice Coahuily začalo se postupně vylepšovat počasí, takže jakmile jsme dorazili nahoru, kluci zamířili okamžitě k nejbližší restauraci - zda mají pivo. A měli! :-) Po příjemném osvěžení (sice není nad české pivo, ale místní Indio či Corona opravdu nejsou tak špatný =)) jsme zaregistrovali "přemostění". Nevím, jak se to přesně jmenuje, ale jedná se o to, že vede lano z jednoho kopce na druhý, vy jste k němu připoutáni a jedete...Takže jsme vyrazili. Všichni jeli v klasické poloze - aneb v sedě...ale já chtěla něco extra, takže jsem byla Spiderman! aneb hlavou dolů, nohama omotaná kolem popruhů, které mě poutaly k lanu...panečku, to byla jíííízda =). Jelikož jsme měli zaplacené jízdy dvě, tak druhou musel každý okamžitě zkoušet jako já...:-D...njn...

Tak to jsme my...José, já, Luz, Nano, Joel a dole Guy a Marcel...

Bohužel, něž jsme se vyřádili, tak jsme zjistili, že už je moc pozdě na to, abychom stihli zajít ještě do dolu. A tak jsme se pěšky vydali zpět do centra. Hned za katedrálou v úplném centru města jsme objevili malinký hostel, a tudíž měli kde hlavu složit =).
Ale nebyla by to zábava, kdybychom hned zůstali v hostelu a nic dalšího nepodnikli. Takže po vydatné a výborné večeři (to mi připomíná, že budu muset napsat aspoň jeden příspěvek na téma mexické jídlo...) jsem dostala nápad, díky kterému si budeme všichni Zacatecas pamatovat ještě hooodně dlouho. Koupili jsme si 2 balení piva a vyrazili na kopec nad městem (já blbec romantik chtěla vidět noční Zacatecas shora...). Jelikož ale podle mapy na žádný kopec cesta nevedla, tak jsme zkusili první odbočku na prašnou silnici, která se nám líbila. A jak to dopadlo? Dojeli jsme k nějakému objektu - asi čistička vody, vystoupili v úplné tmě a šílené zimě ven, vytáhli piva a 20 minut nadávali na zimu, vyprávěli si horory (protože takhle vždy začínají - banda studentů se vydá na nesmyslné místo, kde je jeden po druhém zamordován....), snažili se nezabít o kaktusy a spatřit alespoň kousek města. Jako naschvál totiž zrovna přišli mraky a my nic neviděli...:-) Takže jsme to pak vzdali, sedli do aut a vydali se zpět. Cestou se však počasí začalo mírně umoudřovat, takže jsme zaparkovali, zůstali pěkně v teploučku aut, zapli hudbu na plné pecky a kecali a blbli a vymýšleli voloviny apod.
Do postele jsme se dostali kolem půlnoci...a aby to bylo spravedlivé, tak v každém ze dvou pokojů spala jedna slečna a zbytek pánové (povím vám, sice jim je přes dvacet, ale podle chování byste jim tipli tak 12!!! Krkání, prdění, mlácení se...atd atd atd jo a nesmím zapomenout přemoudřelé kecy o sexu...).
Ráno v 10am se nám podařilo vykopat Španěly z postele a vyrazit do dolu. Zajímavý, velký, prostorný důl El Eden je zčásti zatopen. Dalo by se říci, že na něm není nic extra, ale je...je to světový unikát. Jediný důl, kde jedna jeho část je přebudována na diskotéku...(na tu se snad vydám při příští návštěvě...).
Po dole a poslední pohledu na Zacatecas před námi byly 4 hodiny jízdy autem do Real de Catorce. Nikdo nám ovšem neřekl, že i když jsou na mapě nakreslené dvě cesty, tak jedna není sjízdná pro normální auta. Takže jsme si díky tomu udělali cca 50km zajížďku. Nicméně, i ta se nám líbila, jelikož jsme se seznámili s mrtvým hadem na silnici a s místními, kteří právě vzdávali hold Panně Marii Guadalupské.
Do Real de Catorce, zapomenutého města, jsme se dostali až v 6 večer. Naši mexičtí kamarádi (bylo jich 11 a zase samí chlapi, takže jsme s Luz nakonec opravdu byly jediné dvě členky naší výpravy) už na nás čekali se zprávou, že spaní ve stanech nebude, že máme pronajatou jednu místnost (ano, pokud to počítáte, spalo nás v ní 18!). Místnost nezařízená, na zemi vytvořené jedno velké lože ze spacáků, stanů a různých dek. Nicméně - Real de 14 (14=Catorce) je městečko ve výšce 2750m.n.m., takže zima je slabé slovo. Protože jsme přijeli docela pozdě, tak jediné, co nás danou noc čekalo, byla párty. Prodloužený víkend přilákal na známé místo polovinu zahraničních studentů z Tecu a polovinu jejich mexických kamarádů, takže jsme se neustále potkávali se známými tvářemi...a ve 3am jsme byli opravdu rádi, že ležíme na studené zemi a vyhříváme místnost alkoholovými výpary.

V neděli ráno, po nadechnutí se čerstvého vzduchu jsme si zaplatili vyjížďku na koních do nedalekého města duchů - jsou to pozůstatky osady kolem stříbrného dolu. Kluci si ještě cestou ke koním stihli koupit klobouky - menší sombrera, takže vypadali jak domorodci. Korunu všemu nasadil Guy, který si místo koně vyžádal oslíka :-)). Upřímně jsem ráda, že jsem se nemusela nahoru plahočit po svých (cca 3180mnm) - byla to kamenitá a prudce stoupající cesta. Ale zážitek to byl opravdu super :-).úúúúžasné, co???

To, na co se kluci těšili nejvíce byla ale cesta do pouště. Museli jsme si počkat, než se auta určená na tento výlet vrátí a tak jsme si každý trávili čas po svém - kluci pojídali gorditas, popíjeli pivečko, holky vyrazily obhlédnout krámky, podívat se po městě a slunit se (tak, že málem zmeškaly auto a ještě si k tomu připálily obličej =)).
Polovina naší výpravy seděla na střeše a polovina uvnitř. Cesta to byla šílená (a byla to ta samá, kterou jsme den předtím málem zkusili - díkybohu, že jsme to neudělali). Klesání bylo poměrně dost prudké, silnice nebyla silnice ale kusy skály a kameny. Z jedné strany jsme měli sráz a z druhé skálu...a sem tam jsme potkali někoho v protisměru...ještě že jsem nemusela řídit já... ;-)
Přijeli jsme do pouště a začal lov...lov na kaktusy. Jediný důvod proč se pořádají tyto výlety je ten, že jedině v této poušti rostou pelyotls (kaktusy, které po snězení mají halucinogenní účinky). Nevím jak se mi to podařilo, ale rozhodně jsem byla jeden z nejlepších hledačů...a jeden jsem si i utrhla pro sebe (ne na jídlo - na památku...bohužel, ale za hranice města se s nimi nesmí... :-(). Kluci spořádali kaktusy na místě...u nikoho z nich se okamžitě neprojevil ani jeden příznak halucinací...naopak, během cesty zpět jim začalo být špatně, nevolno, nepříjemně od žaludku a byli pořádně utahaní (výborně jsme se s Luz na jejich účet bavily =)).

Tak takhle se cestuje...náhodou to byla fakt síla - docela děsivé, když se naše autíčko naklánělo ze strany na stranu podle kamenů a já jen doufala, že nespadnu :-)

Takže když jsme dorazili zpět do města, tak je okamžitě přešel jejich původní plán jít spát do kopců, do jedné jeskyně bývalých dolů, a zamířili zpět do naší smradlavé komůrky. Většina upadla do hlubokého spánku a zbytek kecal a kecal a kecal. Nakonec se všichni jakžtakž zmátožili a vydali jsme se na jídlo...pak na jedno pivko/jednu coca colu/jednoho panáka...a v jednu už všichni spali jak zabití.

Západ slunce nad Real de Catorce

Na pondělí nám zůstal poslední úkol. A to byla cesta zpět. Další 4hod v autě na silnicích nakreslených podle pravítka...a na co jsme se všichni těšili nejvíc? Na naši postel, sprchu a teplo...
A pokud si myslíte, že tohle je konec...tak se nebojte...vypadá to, že tohle je teprve začátek...už za dva týdny tu nejspíš bude další výlet...Cuatro Ciénegas...tak uvidíme ;-)