Škola, školka, školička...aneb Lucci jako učitelka v mateřské školce

V Mexiku je součástí studia povinnost zúčastnit se některého ze sociálních programů, které v Mexiku jsou. Aby školy ještě více podpořili dobrovolnictví a ukázali studentům, že to není nic špatného, ba naopak něco velmi dobrého, stávají se úkoly a projekty se sociální tématikou běžnou součástí výuky. A to potkalo i mne.

V jednom předmětu (Liderazgo - aneb česky "Vůdcovství") jsme dostali za úkol, připravit projekt se sociální tématikou. No, to by nebylo ani v Čechách nic neobvyklého, ale tady jsme ten projekt museli i zrealizovat. Můj tým nazval tento projekt "Ninos mágicos" (Kouzelné děti - název podle oblíbeného seriálu) a cílem bylo naučit děti třídit odpad.V týmu je nás pět - na fotce v pořadí Gisela, Juan José, já, Lupita a René...aneb já a 4 Mexičani. René se vypravil zavzpomínat si na svá dětská léta a zajistil nám povolení pro tento projekt ve školce, kam jako malý sám chodil.
Upřímně, nebyla jsem ve školce už roky, takže netuším, jak taková česká školka vypadá dnes. Nicméně i tak vím, že tady je to jiné. Do školky děti dorazí v 8:30 a v 11:30 už si je rodiče zase vyzvednou. Školka je rozdělená do tříd podle věku - tohle byla jedna z těch menších školek, takže tam bylo jen 6 tříd (něco přes 100 dětí).
všechny třídy jsou hodně barevné, plné různých miniaturních věcí (i když se mi to líbilo, nebojte, pořád jsem přesvědčená, že děti v nejbližší budoucnosti nechci=)). v podstatě mi všechno, co jsem viděla připomínalo americké filmy - kulaté stolečky, každá třída má svou barvu židliček, chov mini želviček a žížal, pořádání závodů čí želva je rychlejší, výzdoba apod.
No a jak probíhala naše výuka? Začali jsme krátkou prezentací. Nebojte - nebyl tam žádný text, jenom obrázky - jak vypadá zdravá planeta, že když se o ni nebudeme starat, tak bude nemocná, jak vypadají kontejnery a že co jejich barva znamená apod. Pak jsme se spolu dívali na prvních 15minut filmu Wall-e. Věřte nebo ne, ale tahle obyčejná školka má místnost s projektorem, počítači a také s ozvučením, takže jsme celou dobu povídali do mikrofonu :-).
V půlce programu byla naplánovaná svačinka a "volno" (možnost vyřádit se na prolézačkách, houpačkách apod.). Po této půlhodince jsme dětem rozdali obrázky - každý ročník dostal jiný typ obrázků a vyhlásili jsme soutěž o nejkrásněji vymalované obrázky, které jsme pak i odměnili. (Jestli se divíte, kde jsme vzali ty hvězdičky s pořadím, tak ty vyrobil Juan José :-))


I na mně se dostalo, abych vyhlásila vítěze a tak jsem dostala hned několik pusinek na tvář a nesmělé poděkování za lízátko.
Nakonec zbývalo jen natočit pár rozhovorů - každý z nás musel na kameru říct něco o projektu a jak jej to obohatilo, promluvila si s námi paní ředitelka, natočili jsme si děti, jak si navzájem vysvětlují třídění odpadu, naposledy všechno vyfotili a rozešli se domů.
Byla to rozhodně super zkušenost (njn, představte si člověka, který má rád děti jako já, jak se snaží získat si pozornost a umlčet 100-hlavý dav dětí a ještě k tomu ve španělštině:-)) a teď už jen zbývá sestříhat to video :-)...