Asi před třemi týdny mi přišel z ČR email...cituji "v pátek byl k tobě vyslán převelice důležitý BALÍČEK!!!!". A tak se stalo, že po návratu ze Semana Santy jsem byla skoro každý den navštívit dominantu naší školy, budovu CEDES (fakt nevím, co ta zkratka znamená). Každý den to bylo totéž...vystát si frontu na výtah (kdo by tady v tom horku chodil do osmého patra pěšky???), vejít do kanceláře Programas Internacionales, zkontrolovat složku s písmenem K, smutně se otočit a odkáčet domů.
Ale toto pondělí bylo jiné. Ve složce s písmenem K byl velký oranžový papírek hlásající "Lucie Kalinová tienes un paquete!!!" neboli Lucie Kalinová máš balíček. A jak to teda vlastně bylo?
Srdce poskakující radostí a očekáváním. Dveře od skříně jsou pomalu odemykány, ještě pomalu se otevírají, uvnitř čeká několik balíků různých velikostí. Ani nedutám a vyhlížím ten nejmenší. K mému překvapení bere slečna ten největší ze všech a s úsměvem mi jej podává. Zkontroluji jméno, ano je moje, poznávám úhledný rukopis a v duchu už přemýšlím, co si to ta Hanka proboha vymyslela a co všechno mi poslala... :-)
Opouštím budovu, mířím do druhé části kampusu, hledám neobsazenou lavičku...opatrně otvírám, užívám si každičkou chvilku...a pod balícím papírem se skrývá další...druhá vrstva...Hanka se mě snad pokouší zabít...jelikož je tam i třetí vrstva...ale to už se dostávám ke krabici samotné...otvírám, čtu si vzkaz na víku a usmívám se. Po odhrnutí všech částí igelitu vyskakuju radostí při objevení každé drobnůstky, která se dlouhé 3 týdny ukrývala uvnitř...a úsměv mě neopouští a neopouští...
Ale toto pondělí bylo jiné. Ve složce s písmenem K byl velký oranžový papírek hlásající "Lucie Kalinová tienes un paquete!!!" neboli Lucie Kalinová máš balíček. A jak to teda vlastně bylo?
Srdce poskakující radostí a očekáváním. Dveře od skříně jsou pomalu odemykány, ještě pomalu se otevírají, uvnitř čeká několik balíků různých velikostí. Ani nedutám a vyhlížím ten nejmenší. K mému překvapení bere slečna ten největší ze všech a s úsměvem mi jej podává. Zkontroluji jméno, ano je moje, poznávám úhledný rukopis a v duchu už přemýšlím, co si to ta Hanka proboha vymyslela a co všechno mi poslala... :-)
Opouštím budovu, mířím do druhé části kampusu, hledám neobsazenou lavičku...opatrně otvírám, užívám si každičkou chvilku...a pod balícím papírem se skrývá další...druhá vrstva...Hanka se mě snad pokouší zabít...jelikož je tam i třetí vrstva...ale to už se dostávám ke krabici samotné...otvírám, čtu si vzkaz na víku a usmívám se. Po odhrnutí všech částí igelitu vyskakuju radostí při objevení každé drobnůstky, která se dlouhé 3 týdny ukrývala uvnitř...a úsměv mě neopouští a neopouští...
HANI, MARTINE, ZUZKO, JIŘÍKU A TOMÁŠKU:
MOC MOC MOC MOC MOC MOC DĚKUJI!!!!
Jsem moc rád, že:
OdpovědětVymazata) balík došel - bál sem se, aby si ho nerozebrali pošťáci celého světa
b) se balík (resp. jeho obsah) líbil
c) sojovky vydržely!:)
BTW-pomalu začínám přijímat objednávky na květen;)
Ahoj :-)
OdpovědětVymazatJsi měla vidět, jak dlouho to všechno Haní sbírala a každý den přišla s novou věcí do sbírky :-) taky sme rádi, že to dorazilo a že se to po cestě přes oceán neutopilo.