Ráj jménem Karibik

Cestou z Cobá se nám začala pomalu a jistě zatahovat obloha a po příjezdu do Cancúnu spadly i první kapky. Cancún-město se nikomu z nás nelíbilo. Byla to klasika - jedno až dvou patrové domy, prach, špína, no prostě nic extra. O Cancúnu-hotelové zóně jsme věděli, že je hodně drahá a že tolik peněz utratit nechceme. Na druhou stranu Francouzi měli plán - kvůli prasečí chřipce byly všude lákavé nabídky na all inclusive v některém z pětihvězdičkových hotelů...bohužel plán Francouzů ztroskotal na tom, že to bylo pouze pro manželské páry (ty bychom ještě zvládli předstírat) a pouze pro lidi ve věku 33-65 let. A to už nesplňuje nikdo z nás...tak jsme plán zahodili za hlavu.

Celou dobu, co jsme se o tohle pokoušeli jsme byli v internetové kavárně naproti trajektům na Isla de Mujeres. Takže jsme si zjistili kolik stojí trajekt i pro auto, kdy jezdí a rozhodli strávit pár dní na Isla de Mujeres místo v Cancúnu. A věřte nebo ne, bylo to mnohem lepší rozhodnutí.

Chudák naše autíčko bylo na trajektu vměstnáno mezi ostatní natolik, že se nešlo dostat ani dovnitř ani ven...

Na trajektu jsme poprvé spatřili tu neuvěřitelnou barvu moře, kterou jsme znali jen z katalogů cestovních kanceláří...

Isla de Mujeres (přeloženo do češtiny: Ostrov Žen) je asi 8km dlouhý ostrov uprostřed azurově modrého moře. V blízkosti ostrova se nachází začátek velkého Mezoamerického korálového útesu, údajně po Velkém bariérovém útesu u Austrálie je tento druhý největší na světě. Také se jedná o nejvýchodnější bod Mexika. Na ostrově jsme našli hostel, který vlastnila jedna Autralanka a na který se jen tak nezapomíná :-). Hostel je přímo na pláži (bohužel na špatné straně ostrova - na té, kde se nedá kvůli útesům koupat) a je v takovém tom "free" stylu. No prostě, očividně tam někteří byli ubytovaní už dlouho, bydleli na dvoře ve stanech, vydělávali si prací v hostelu - po večerech zpívali, hráli, učili cizince španělštinu apod. Taky byla v hostelu restaurace, bar, masáže, plážový bar, welcome drinky pro nové hosty, herna, pingpong atd. No, prostě a jednodušše mi to připadalo jako tábor pro dospělé. :-) Večer se všichni hrozně opili, ale ráno v 8:00 byli poslušně nastoupení na snídani, protože věděli, že kdyby přišli později, tak by na ně už nezbylo...

Plážový bar hostelu

Další bar, kde nám hráli a zpívali mimo jiné i ubytovaní hosti...

Asi 5min chůze od hostelu se nacházela nádherná pláž. Předpokládám, že během turistické sezóny bychom na ní moc místa nenašli, ale teď jsme tam byli skoro sami.

pláž, pláž, pláž....hurááááááááááá.....

Chichen Itzá v mém podání :-)

Voda měla nádherně modrou barvu, byla teploučká a klidná. A snad ještě 300-400m od břehu jsem pořád dosáhla na dno. Na Isla de Mujeres jsme strávili 2 dny. V podstatě byly naplněny válením se u vody a nicneděláním. Jeden podvečer jsme s Tomem vzali auto a vydali se na projížďku po ostrově. Ze západního cípu jsme dojeli až na jižní, kde Mexičani vybudovali park - sochy, jeskyně, typická vesnice apod. Jinak bylo poznat, že západní cíp je ten, který je navštěvován turisty a jižní patří domácím. Na jihu byla vidět chudoba, typické slamy apod. Západ byl obýván hotely a restauracemi.

park a zároveň nejvýchodnější bod Mexika

Druhý den jsme se vydali na šnorchlování. Zaplatili jsme si loď i s průvodcem a ten nás vzal na dva rozdílné útesy. Můj foťák už toho přežil hodně, ale obávám se, že pod vodou by dlouho nevydržel a tak raději zůstal na souši a pozoroval nás. Viděli jsme stovky druhů ryb, mezi nimi bych vyzdvihla především živou velkou a krásnou baracudu. A já měla i to štěstí a na chvilku viděla želvu jak si to brázdí u dna...a když už jsme u těch želv, tak jsme se jeli podívat do chovné stanice. Měli tam želvy všeho věku a všech velikostí.

První setkání s těmi menšími....

a taky s těmi většími.... :-)

vyhřívání se na sluníčku :-)

Tohle nejsou hrobečky...naopak, tam jsou zakopána vajíčka a čekají na tu správnou chvíli, aby se z nich vylíhly další želví krasavice.

Po návštěvě želví stanice se začalo zatahovat i nad ostrovem (Do té doby bylo vždy škaredě jen nad Cancúnem. I my si zažili trochu deště, ale vždy až po půlnoci a do rána bylo nádherně), takže byl nejvyšší čas jet dál.
Po zakotvení zpátky na pevnině jsme se vydali zkouknout Cancún - tu turistickou a hotelovou část...a ani za nic bychom to nevymněnili za Isla de Mujeres. Tahle část Cancúnu, která je všemi opěvovaná je rájem maximálně pro Američany. Hotel vedle hotelu, jedna dlouhá dvacetikilometrová pláž a přespříliš lidí nás o tom přesvědčili.

Cancún - v pozadí hotel Hilton

Tak jsme sedli do auta a jeli dál. Bohužel bouřka nás dostihla ještě než jsme dojeli do našeho dalšího cíle - Playa del Carmen. Našli jsme si hotel, kousek od pláže, kde nás ubytovali v nejvyšším patře s krytou terasou a výhledem na město. Jak se dalo očekávat, do rána bylo opět krásně, takže jsme sbalili věci do auta a vyrazili na pláž. Playa del Carmen je podobně jako Cancún opěvovaná pro svou úchvatnou pláž. Asi jsem divná, ale pro mě je pláž úchvatná, když si ji můžu vychutnat a ne když jsem na ní spolu s dalšími dvěma tisíci lidí. Když upustím od množství lidí, tak ano, opět nádherná barva moře, bílí písek a teplo - ve vodě i na vzduchu.
Playa del Carmen nám tolik neučarovala a doufali jsme, že v Tulum to bude mnohem lepší. A taky že bylo. Tulum je malá vesnička, kterou za dvě hodiny projdete tam a zase zpátky. Podél pláže se táhne hotelová zóna - teda ony to moc nejsou hotely, většinou se jedná o cabañas - něco na styl bungalovů. Měli jsme štěstí a objevili jsme jedny luxusní - jmenují se Diamante K a opravdu jsou diamantem. Černé dřevěné domečky mají uvnitř zavěšenou bílou postel s moskytiérou. V celém areálu byly roztroušeny černá dřevěná křesílka a stolečky, zavěšeny černé houpací sítě, což v kombinaci s bílým pískem bylo něco úchvatného. A aby to bylo něčím extra, tak v celém areálu nefungovala elektřina, kromě večera - cca od 7:30 do půlnoci nám svítila světla. Celou noc pak po areálu hořely louče, aby nám osvětlovaly cestičky. No řekněte dámy, nezní vám to jako šílená romantika??? Ano, bylo to hroooooooozně romantické :-). Navíc jsme měli cabañu s výhledem přímo na moře, takže si opravdu nemám na co stěžovat :-).
Povinností v Tulum byla návštěva místních ruin, které jsou vyjímečné tím, že jsou na pobřeží. Cca dvouhodinovou procházku si člověk moc neužije, jelikož téměř všude je zákaz vstupu. Tak jsme se více méně bavili pozorováním leguáních soubojů :-).
Ještě než jsme z Tulumu odjeli, vypravili jsme se na jednu pláž, cca 10km severně od Tulumu. Ještě před pár lety to byla opuštěná pláž s jednou restaurací, ale před rokem a půl přišla bouře a všechno zničila a Mexičani nebyli schopni to opravit, a tak to tam tak nechali. Celou zátoku koupily potápěčské společnosti, které tam dělají pro turisty exkurze. My měli štěstí, žádná exkurze tam nebyla a tak nás milý hlídač pustil dovnitř a provedl nás. Ukázal nám cenote, kde byla voda neuvěřitelně teplá, klidnou zátoku, kde jediný přístup do vody byl skok z útesu, na kterém jsme stáli a který byl ideální pro pozorování ryb.
Po odpoledni stráveném na tomto klidném místě (většina naší posádky spící v houpacích sítích) jsme se vydali na jih. Naším přístím cílem bylo městečko Bacalar na břehu Laguna de Siete Colores. Přijeli jsme v noci, a díky úžasnému značení mexických silnic jsme vjeli do protisměru a potkali se s policajty. Naštěstí měli pochopení pro hloupé turisty a tak místo pokuty nám ukázali hotel, který jsme hledali. Ještě ten večer jsme se šli s Tomem projít a podívat na místní španělskou pevnost. Pak jsme si každý sedli ke svému notebooku - já jsem napsala první článek na blog, ale to jsem netušila, že nikdy nebude publikován. Nenapadlo by mě totiž, že když nechám notebook ležet na stole, tak mi do něj naleze armáda mravenců a způsobí buhvíco a můj notebook už nebude fungovat...kdo by to taky tušil, že? Ačkoli se to asi dalo předpokládat (díky tomu, jak se můj notebook opil z Bacardi na mé narozeninové oslavě), tak mě to ani nenapadlo. Toma jsem vzbudila v děsu a se slzami v očích...Tom nepropadal panice ani naději, jel se mnou a mým broučkem po městě za nějakým Ramonem, který opravuje "takové věci", aby si půjčil šroubováčky a podíval se dovnitř. Cestou i u Ramona jsme pochytali ještě hodně hodně mravenců, ale notebook se nám opravit nepodařilo. A tak si s sebou z Mexika vezu nefunkční notebook...a proto máte možnost vidět fotky jen po Cancún - ty jsem měla zazálohované u Toma...zbytek je v notebooku a čeká na znovuobjevení.

Laguna de Siete Colores (Jezero sedmi barev)...takový jsme měli výhled z našeho bungalovu.

Nicméně bylo potřeba se vyhrabat z depresí a pokračovat ve výletu. Jezero v Bacalaru se jmenuje Jezero sedmi barev a je to proto, že svými barvami připomíná karibské moře - je stejně modré, chová se jako moře jen není slané, ale je sladké. Celé odpoledne jsme strávili v místním balneariu (koupaliště) za pouhých 5 pesos na osobu (7,5 Kč)!

Molo v Balneariu v Bacalaru...voda měla přesně takovou barvu jako moře na Isla de Mujeres....

Pak jsme opět nasedli do auta a jeli. Naše další cesta pokračovala pryč od Karibského ráje směrem do Mexické džungle. Ale o tom, zase příště.