Po stopách Mayů

Přesně, jak půjčovna aut slíbila, v úterý v 8:00 ráno stálo před hotelem naše půjčené autíčko - tzn. že už několik týdnů se po mexických silnicích proháníme v našem Chevy Monza.
Nasedli jsme do něj, vměstnali tam zavazadla 4 osob a zahájili "Putování po stopách Mayů".

První den je ten, kdy má člověk nejvíce síly a nadšení, takže jsme vyrazili hned na několik míst. Začali jsme v Uxmalu, krásném starobylém mayském městě...a to, co jsme si doposud jen mysleli, se konečně potvrdilo. Prasečí chřipka, aneb španělsky influenza, odvála turisty z Mexika a nechala veškeré památky opuštěné a čekající jen a jen na nás...

Procházku Uxmalem jsme si užili. První, co člověk spatří, je okouzlující Kouzelníkova pyramida. Když se však procházíte kolem ní, musíte si dát pozor, abyste včas spatřili to druhé, čeho si v Uxmalu všimnete. A to jsou ohromující strážci ruin, leguáni. Leguáni všech barev, od těch nejmenších po největší, od bojácných po nebojácné, od pomalých po rychlé.

Tomův "american smile" před Kouzelníkovou pyramidou

No uznejte, nejsou nádherní???

Tak tohle je naše banda. Zleva - Guillaume, Marion, Tom a má maličkost.

Detail externí výzdoby jednoho z chrámů

Pohled na celý Uxmal...

Uxmal je a navždy zůstane pro mne i pro Toma jedním z nejlepších míst, kde jsme byli. Je to proto, že to byly první ruiny, první pyramidy, první královské paláce a první exotická zvířata v přírodě, která jsme potkali. Prostě a jednoduše, má hodně těch "poprvé".
Z Uxmalu jsme pokračovali směrem na Puuckou cestu (Ruta Puuc), která začíná větším sídlištěm Kabah a pokračuje třemi menšími: Sayil, Xlapak a Labná. (Puucká cesta je několik sídlišt se stejným typem architektury a výzdoby.)
I v Kabahu jsme byli prakticky sami. Kromě prohlídky hlavního paláce, který je slavný především tím, že je na něm přes 250 masek boha Chaka, jsme se vydali ještě na dvě procházky do okolí - první vedla ke skrytému chrámu a druhá k "vítěznému oblouku", který zakončoval původní mayskou cestu z Uxmalu do Kabahu.

Kabah - průčelí paláce Codz Poop plná masek boha Chaka (bůh deště - to víte, ono jim tady totiž zrovna moc neprší...). Celkem těch masek je cca 250

Kabah - skrytý chrám...žádná šipka k němu nevede a pokud vy, váš mexický průvodce nebo vaše chytrá knížka nevíte, že tam je, tak se k němu ani nedostanete...

Kabah - nádvoří před hlavním palácem

Kabah - oblouk zakončující cestu z Uxmalu

Z Puucké cesty jsme navštívili ještě Sayil s velkým královským palácem a rozhodli se pokračovat dál (přeci jen 3 archelogické zóny na den jsou dost). Před námi byla ještě jedna zajímavost - jeskyně Loltún. Ačkoli jsme si celý den určovali tempo sami, díky neuvěřitelně "kvalitnímu" značení silnic jsme k jeskyním dorazili 5minut po zahájení poslední prohlídky. Nicméně jsme v Mexiku, v zemi, kde všechno je možné, a tak jsme se mohli po trošce přemlouvání k prohlídce připojit.

Sayil - královský palác

Loltún znamená v místním jazyce kamenné květy. Jeskyně jsou obrovské, dlouhé a v současnosti už prázdné. Vše, co zde bylo objeveno, bylo odvezeno do národního muzea v DF. Zajímavostí jsou dva sloupy, na které se "dá hrát". Jakoukoli částí těla stačí do sloupů uhodit a vydávají zvuky připomínající právě jméno jeskyní...sloup Lol a sloup Tún.

Tohle jsou ty sloupy :-)

Náš první náročný den jsme zakončili v Piste - vesničce, která přímo sousedí s jedním z novodobých divů světa. S Chichen Itzá. Poučeni tím, že díky influenze jsou turisti na Yucatánu vzácností, jsme hned po ránu vyrazili na prohlídku. Chichen Itzá je slavné především díky monumentální pyramidě, nachází se zde největší hřiště na míčovou hru v Americe a je přeplněné Mexičany nabízející různé upomínkové předměty (doporučení - nikdy nepřistupte na první cenu ;-)).

Asi nejznámější pohled ze všech Mayských sídlišť. Pyramida El Castillo je dnes považována za jeden z nových sedmi divů světa. V jejím nitru se ukrývá stejná, ale menší pyramida, na kterou se dá vylézt...přesněji řečeno dalo, dokud z ní nějaká americká turistka nespadla a neublížila si...od té doby je to raději zavřené, aby už nikdo nespadl...takže bohužel, ani my ji neviděli.

Chrám válečníků za skupinou tisíce sloupů.

Observatoř

Detail výzdoby.

Prodejci všeho možného i nemožného...a vše jen za jeden dolar...akorát Mayský a to je prý 100 pesos...(přitom normální kurz je 1 dolar=13 pesos)

Největší Juego de Pelota na světě. Jedná se o hřiště, kde Mayové hráli něco jako fotbal...až na to, že poražený tým byl většinou obětován nějakému bohu.

A takhle vypadá přímo to hřiště.

Další naší zastávkou bylo poměrně neznámé Ek-Balam. A tady jsme se opět setkali s Mexikem. Čím blíže jsme byli, tím méně bylo značek...a tím více bylo topes (to je takový zpomalovací pruh na cestě, o který si celkem slušně ničíte auto). Ačkoli Ek-Balam nenabízí nic opravdu jedinečného, zamilovali jsme si jej. Vysoká pyramida, z jejíhož vrcholku byl nádherný výhled, možnost vyšplhat kamkoli se člověku zachtělo, prozkoumat vše a téměř nikde nenalézt zákaz vstupu...to vše dohromady má určité kouzlo, které na nás okamžitě zapůsobilo.

Ek-Balam - mno, řekněte, nechtěli byste taky šplhat na všechny tyhle pyramidky ve 40°C vedru?

Sakra, ti Mayové byli ale malincí...

Nejvyšší pyramida v Ek-Balamu zespodu...

Detail výzdoby.

Pohled na celý Ek-Balam z vrcholku pyramidy.

Po prohlídce těchto dvou nezapomenutelných ruin byl na čase návrat do civilizace. A tou nám byl Valladolid. Malé koloniální městečko, kde nás zaujal místní klášter a poklidné uličky.

Kostel, Valladolid

Klášter ve Valladolidu

Tal takhle se v Mexik zvoní na kostelní zvony...ve stropě je díra, tou vede lano a dole stojí chlápek a tahá za něj :-). Prostě a jednoduše, "Vítejte v Mexiku" :-)

Ve čtvrtek ráno jsme se na doporučení recepčního z hotelu vydali do Cenote Dzitnup. Cenote je přírodní nádrž pitné vody, většinou někde ukrytá a většinou s náboženským významem. Tento cenote je zvláštní tím, že je v jeskyni, plavou v něm rybky a ve stropě je díra, kterou dovnitř prosvítá slunce. Nádherně modrá průzračná voda láká ke koupání. První odvážný z nás byl Tom...prakticky tam skočil...a my, abychom se nenechali zahanbit, jsme jej velmi záhy následovali.

No uznejte, není to cenote něco naprosto úžasného? Láká to ke koupání na první pohled.

I když to tak nevypadá, na dno jsme skoro nikde nedosáhli, proto byla natažena lana, aby měl člověk kde odpočívat...tak jako Tom :-)

Po dopoledním čvachtání v cenote jsme vyrazili na další mayskou lokalitu - Cobá. Cobá je sice poměrně rozlehlé sídliště, ale prakticky nikdo nenavštěvuje víc něž jednu jeho část - tou je nejvyšší pyramida na Yucatánském poloostrově.

Pokud se vám nechce jít 2km k pyramidě pěšky, můžete se nechat svézt...ale většinou si vozí zadek jen Američani... ;-)

Pyramida v Cobá - prakticky to jediné, co v Cobá stojí za to...

Stoupání nahoru je poměrně strmé, po schodech, kterým se moc nedá říkat schody, a je hodně namáhavé...ale ten výhled, který na vás čeká nahoře, stojí rozhodně za to.

Tak co, šplhali byste dolů a nahoru?

Většina mayských památek na Yucatánském poloostrově byla touto návštěvou za námi a my se vydali za další krásou Mexika. A tou je Karibik...